Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Víš, co bolí? Když ti někdo vrazí šroubovák do hlavy.
Lorelai, 1-10
Hlavní strana
Epizody
Herci
Galerie
Download
Rozhovory a články
Kdopak to mluví?
Stars Hollow
Herci v jiných rolích
Titulky
Knihy
Soundtrack
DVD
Různé
Příběhy fanoušků
Jiné stránky

Povídací místo
O stránkách
 



Příběhy fanoušků
Všechno nejlepší, holčičko 2.
Autor: izzie

"Je to neuvěřitelné, Richarde. Proč jsme zase poslední, kdo se dozvídá, že se Rory a Logan rozešli, proč jsme zase poslední, komu to řekli? Jsme součást jejich života, nebo ne? Takhle nás separovat, to jí musela naočkovat Lorelai, Rory by nám to sama od sebe určitě řekla. Byly to tři večeře... Tři. Dívej se na cestu, proboha. Měla tolik příležitostí nám to říct..." Emily došla slova. Jeli s Richarem ze Stars Hollow do Hartfordu a Emily nevycházela z údivu.

"Určitě měla důvod, proč nám to neřekla. Rory nám nikdy nic netají, určitě jen čekala na vhodnou dobu. Není to žádná panička Bennetová, aby se musela vázat na prvního kluka, se kterým bydlí, Emily. Tohle je jiná doba. Rory je mladá, může si dělat, co bude chtít -"

"Správně, a ten kluk ji bude jen brzdit. Kdyby si vzala Logana, mohla mít všechno. Není lepší partie, než Huntzberger. Snad jedině princ William, ale ten příšerný přízvuk..."

"Myslím, že my oba víme, co je pro naše děvčata nejlepší. Lorelai už to pochopila, ale za jakou cenu. Nebudeme zasahovat do Roryiných vztahů, nebo ji ztratíme, Emily."

Emlily se urazila, že ji Richard nepodporuje v její snaze zajistit Rory co nejlepší budoucnost a po zbytek cesty s ním nepromluvila.


Mezitím ve Stars Hollow se začali hosté taky rozcházet do svých domovů, ale ještě za hodinu postávali po ulicích nemalé hloučky lidí, a debatovali. Jak jinak než o Jessovi a Rory. Nikdo totiž neví, co mu na jeho otázku odpověděla. Byli rozděleni v podstatě na dva tábory. První si myslel, že ho Rory odmítne, ale že spolu zůstanou. Druhý zastával názor, že hned, jak zmizí poslední hosté, prohodí Lorelai Jesse dveřmi. Nikdo si nedokázal ani na minutu představit, že by u Rory odpověděla kladně. Luke viděl, hloučky a rozhodl se zakročit.

"Tak to by stačilo, nemyslíte? Rozejděte se, kruci. Tohle není žádný debatní kroužek. Celé tohle město je jeden velký trh plný drben. Vy všichni jste drbny a já nevím, proč to nemůžete dělat alespoň za zavřenými dveřmi. Měli byste se všichni stydět. Mluvíte o Rory, osobě z masa a kostí, která má vlastní rozum a rozhodne se sama, bez ohledu na vaše... rady, nebo o co se to tu pokoušíte. "

Taylor se jako zodpověná osoba rozhodl Luka umravnit. "No tak, Luku, myslím, že bychom se mohli všichni uklidnit a nepoužívat taková silná slova, že? Chápu, že jsi rozhořčený, kvůli celé té věci s Lorelai, ale vážně není nutné se uchylovat k nějakým... Dobrá, v jedné věci má Luke pravdu. Rozejděte se. Myslím, že se všichni dozvíme, až se Rory rozhodne."

Přes všechny Taylorovy charakterové vady je to skvělý řečník a podařilo se mu všechny zaujmout a donutit k odchodu. Luke se na Taylora obdivně podíval a dokonce se zmohl i k tichému: "Díky, Taylore."


Ráno se Lorelai i Rory probudily obě s šílenou kocovinou a z verandy se ozývaly děsivé rány a klení. Jess a Chris nikde. Holky se zvedly a doploužily se do kuchyně, kde na ně čekalo spoustu kafe a palačinky (podle Lorelai idealní jídlo na kocovinu).

"Jak se cítíš?" pokusila se Lorelai o rozverný tón, bohužel to vyznělo všelijak, jen ne rozverně.

"Jako bych měla šílenou kocovinu a vlasy mi na hlavě držely sešívačkou. Co ty?" Rory vzdala jakýkoliv pokus o rozvernost.

"Ty šílený zvuky, co mi dělají díry do hlavy má na svědomí kdo?"

"Myslím, že vím."

Rány najednou ustaly a ticho bylo ještě zlověstnější, než to, co se ozývalo předtím.

"Tohle mě děsí ještě víc, než babiččina poslední večeře." Rory se při vzpomínce na páteční večeři nepokrytě otřásla.

"Fuj, jak mi to teď můžeš připomínat? Ještě je mi z toho zle. Měly bychom je asi jít zkontrolovat, ne?"

"Proč, myslíš,že si kluci budou krást hračky?" Zjevně se tam Rory nechtělo, ale Lorelai se zvedla, tak šla za ní.

Chris a Jess seděli na trávníku s bezradnými výrazy v očích a zábradlí, které se pokoušeli údajně spravit, bylo v mnohem horším stavu, než před opravou.

"Doufám, že máš hodně ručníků a prostěradel, protože jak koukám, své manuální schopnosti a lásku ke kutilství si jako věno do manželství asi nepřineseš, co?"

"Asi ne, popravdě, jediný můj stavitelský počin v životě spočíval v tom, že jsem vyboural kus zdi v Lukově pokoji, aby se mnou nemusel bydlet v jednom pokoji. Moje kouzlo je v mé osobnosti. Nejsem žádnej jižanskej týpek jak z románu Johna Steinbecka. A pokud si můžu vybrat, pak budu radši intelektuál z New Yorku a Philadelphie, než tesař z Alabamy Missoury, nebo Tennessee."

"Tennessee, jo? Nathan by na tebe byl hrdý. I když to byl jen blázen, co jel na benzedrin..."

Rory nevěděla, co na to říct.

"A co ty? Nic vtipnýho nedodáš?Jindy hýříš vtipem a dnes nic?" Chris si začal dobírat Lorelai.

"Pat a Mat, Neználek, Vincent Vega v autě s pistolí v ruce, chlápek z Mumie, však víš, bratr Rachel Weisz, Bush a válka v Íráku, Nixon, Katherine Graham a Watergate..."

"Někdy tě vážně nechápu." Chris se tvářil neuvěřitelně zmateně.

"To je jen pár lidí, kteří něco kolosálně zvrtali a stali se slavnými, ale tebe tahle rekonstrukce určitě neproslaví, takže prosím polož to kladivo, vypadáš s ním legračně, a pojď dovnitř."


"Myslím, že řekne ano! Myslím,že řekne ne! Vyberte si, odznak za 50 centů!"

Po starshollowských ulicích se rozléhal Kirkův hlas ještě zesílený amplionem a Kirk sám chodil oblečen do podivného pestobarevného obleku a v rukou měl krabici s odznaky. Na každém bylo napsáno Rory a Jess a na červených je napsáno "Řekne ANO", a na zelených je "Řekne NE". Prodával jeden za 50 centů a jak sám říkal, jen využívá příležitosti trochu si přivydělat.

"Kirku!"

Kirk se svým příručním obchůdkem dorazil před Lukovo bistro. Luke ho chvíli pozoroval, a pak vyběhl před bistro.

"Co to tady u všech všudy vyvádíš? Co to -" Když vytáhl z krabice jeden z odznaků, zrudl v obličeji a Kirk ustoupil na bezpečnou vzdálenost, kdyby ho Luke chtěl uhodit.

"Já za to nemůžu, jen mě nebij, mám slabé kosti, kdybys mě uhodil, mohl bys mi třeba zlomit ruku nebo vaz, podle toho, kam bys mě uhodil. Pokud bych si mohl vybrat, tak mě uhoď do ruky, a pokud možno do levé, tou nepíšu, i když jediní dva lidé, kterým jsem někdy psal dopis byla moje matka, když byla v lázních se žlučníkem, a princ Bajaja. Neodepsal. Ale nevadí. Zasloužím si být potrestán, i prorokové trpěli za svou službu Ježíšovi. Já budu trpět pro službu Taylorovi a tomuhle městu."

"O čem to tu sakra mluvíš? Jistě, Taylor! Mělo mi být divný, že se mnou včera souhlasil. Ale já ho vážně -"

Luke se zlostně rozběhl k Doosemu, vtrhl dovnitř a utrhl se na Taylora, který stál za kasou.

"Taylore, tohle jsi přehnal, je vážně ta nejhorší věc, jakou jsi kdy udělal, a to počítám i každoroční bitvu o Stars Hollow, ke které stejně nedojde, ten tyátr s oslavami k založení města, muzeum v domě starého Twickhama, ale tohle je moc. Chci, abys okamžitě vzal Kirkovi tu krabici a všichni ať vrátí ty pitomé odznaky, protože jestli tohle uvidí Lorelai, bude zle, Taylore. Jak si vůbec můžeš myslet, že si to někdo koupí?"

V tu chvíli přišel do obchodu hlouček místních v čele se slečnou Patty a všichni měli na prsou jasně zelené odznaky s "Myslím,že řekne NE". Luke se vracel k sobě do bistra a cestou minul pár dalších lidí s odznaky a taky párek - na první pohled konzervativních katolických - turistů, kteří je považovali za bezvadnou místní atrakci. Poté, co je Luke upozornil, že se nejedná o propagaci, ale o kampaň na podporu lesbických párů ve městě, hodili odznaky do nejbližšího odpadkového koše a začali se ustrašeně rozhlížet kolem sebe. Další, na koho narazil, byl Kirk, který stál stále na místě, kde ho Luke opustil a právě vyjmenovával všechny, kteří trpěli pro svou vlast.


Lorelai s Rory seděly v obýváku a koukaly na nějakou hodně stupidní soutěž krásy. Rory se zdála být konsternována, jak se může někdo do takové estrády přihlásit.

"Tohle je otřesné. Diskriminující a udává to falešný ideál krásy. Hnus."

"Odkdy jsi taková feministka?" Lorelai se nestačila divit. "Tyhle soutěže vůbec nejsou diskriminující, může se tam přihlásit jakákoliv dívka, mezi sedmnácti a jednadvaceti lety, 183 až 187 centimetrů vysoká, s mírami 90-60-90 a pravidelnými árijskými rysy. Je-li to blond dlouhovláska."

"Takže máme smůlu."

"Jo,zrovna jsem chtěla zvednout telefon a zavolat tam, že se přihlásím."

"Ha ha."

"Ne, vážně, než jsem měla dítě -"

"Myslíš mě!"

"Jistě, tebe, tak jsem vážně uvažovala o tom, že se do něčeho takového přihlásím. Mohla jsem vyhrát spoustu peněz -"

"Ty máš spoustu peněz!"

"Nepřerušuj mě pořád! Vlastně...Myslím, že nám nějak docházejí nezávazná témata a měly bychom se bavit o tom, co je teď... aktuální, ne?"

Rory se pousmála a zhluboka se nadechla. "Jo, to bychom asi měly.Takže? Ne, počkej. Než něco řekneš, Jess se změnil. Asi tomu nevěříš, ale je to tak, vážně se hodně změnil... To co se stalo včera na té oslavě, to by starý Jess nikdy neudělal. A teď je s tátou a to by dřív taky neudělal, nebo... jo?"

"Já nevím, Rory. Znáš toho nového Jesse jak dlouho. Měsíc? Dva? Lidi se mění, ale takhle moc ne. Je to zvláštní a těžko se na to zvyká, ale to je fuk. Budu ho kvůli tobě respektovat, hlavně, že jsi šťastná. To je pro mě ze všeho nejdůležitější. Ty ses nezměnila, to je hlavní. A jaké máte plány, myslím, co budete teď dělat? Vrátíš se doufám na Yale, protože kdybys kvůli němu opustila školu, to bych nesnesla, ale -"

"Ne, nehodlám odejít ze školy. Vlastně jsem o tom moc nepřemýšlela. Jess se asi vrátí do New Yorku, a budeme se navštěvovat a pak se uvidí."

"A co... svatba? To je děsivý... Moje malá Rory jako nevěsta..."

"Hlavně nebuď sentimentální," upozornila Rory mámu, a obávala se právem.

"Musím. Tohle jsem nečekala, ale... Chci u toho být, chci tam být, až se budeš vdávat. Udělala jsem chybu, že jsem tě neměla na naší svatbě, ale já u toho musím být... Říkám to jen proto, kdybyste se s Jessem náhodou rozhodli odjed do Marylandu nebo Vegas, přestrojit se za Bonnie a Clyda a nechat se oddat chlápkem, co je převlečený jako Elvis."

"Mami, já nevím, ještě jsme o tom nemluvili, ale pokud se rozhodneme jet do Vegas, pojedeš s námi," dostalo se Lorelai od Rory ujištění.

"Díky. Ach ten sladký sentiment."

"Promiň."

"Koukneme, kdo vyhrál tu soutěž?" Lorelai se evidentně nemohla dočkat, až to zase bude moct zapnout.

"Přinesu brambůrky a zmrzlinu."

"Sázím deset babek na tu blondýnu z New Orleans."

"Beru."


Ten večer seděli Jess s Rory v restauraci a povídali si. Rory si prohlížela prstýnek na prstě a Jess ji pozoroval.

"Víš ty, co mě napadlo?" zeptal se po chvíli Jess.

"Copak?"

"Že bychom se mohli sbalit a odjed do Marylandu, nebo do Vegas, převléknout se za Bonnie a Clyda -"

"Ty jsi mluvil s mámou?"

"Co?"

"Nic, pokračuj."

"Kde jsem byl?"

"U Bonnie a Clyda."

"Jasně. Bonnie, oblíknem‘ se jako oni, uděláme nějakou fiktivní banku a vezmeme se, co ty na to?"

"Bonnie a Clyda zabili, jak moc chceš být jako oni?"

"No, nemusí to být Bonnie a Clyde," znejistěl Jess. "Může to být Fred a Ginger, Romeo a Julie -"

"Ti dopadli o hodně líp. Ne,Jessi, počkej, ne. Tohle tu už jednou bylo a... já nemůžu. Chci si tě vzít a nechci žádnou šílenou megalomanskou oslavu, ale tohle je opačný extrém, do kterého bych nerada spadla, chápeš? Chci tam své známé, jen pár, ale chci je tam. A rodinu.Mámu, tátu, babičku s dědou... Ty máš taky rodinu, přátele... Jessi?"

"Ok, dobře. Byl to jen návrh. Nevadí. "

"Zlobíš se? Nemáš na to sice právo, ale chápala bych to."

"Ne, pane Bubble, nezlobím se."

"Pamatuješ se?"

"Jistě. Ten den, kdy jsem tě poznal, byl jeden z nejlepších."

"Nebuď taky sentimentální. Tu knížku mám dodnes, i s tvými poznámkami."

"A pak kdo je tu sentimentální?"

Přišli z večeře domů a zamířili rovnou k Rory do pokoje,ale Lorelai na ni ještě z obýváku zakřičela, "Dlužíš mi deset dolarů."




Průměrné hodnocení příběhu čtenáři (25x):
výborný velmi pěkný pěkný podprůměrný hrozný


0
TOPlist
© 2006–2018 Slávek Müller