Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Snažím se mu poskytnout kontakt s člověkem. Rok a půl mluvil akorát s krávou.
Paris (o Bradovi), 3-16
Hlavní strana
Epizody
Herci
Galerie
Download
Rozhovory a články
Kdopak to mluví?
Stars Hollow
Herci v jiných rolích
Titulky
Knihy
Soundtrack
DVD
Různé
Příběhy fanoušků
Jiné stránky

Povídací místo
O stránkách
 



Příběhy fanoušků
Deník dobrých zpráv
Autor: Walome

"Stars Hollow se opět tradičně balí do bílé sněhové přikrývky, ve všech oknech svítí barevné žárovčičky, na dvorcích stojí ozdobené vysoké stromy a všichni si užívají teplých nápojů, jakých je dostatek zejména v podniku naproti náměstí, U Luka, kde obsluhuje sympatický a vánočně naladěný majitel."


"Myslel jsem, že jsi si dělala srandu," nevěřícně kroutil hlavou Luke stojící uprostřed Loreaina obývacího pokoje, který se nyní podobal spíše kanceláři nějakých novin. Vedle pohovky stál stůl, na něm ležel monitor od počítače a vedle vrčela tiskárna, ze které vyjížděly další a další potištěné listy. Na stolku byl vedle hrajícího rabína pohozený stoh barevných desek, v rohu místnosti se každým dnem zvětšovala hromada zmuchlaných papírů.

"Nedělala, jak vidíš," zašvitořila Lorelai.

"Deník dobrých zpráv," řekl si Luke pro sebe. "A to tiskneš pro celé Stars Hollow? A nebudeš za to chtít ani cent?"

"Přesně tak, ty materialisto. Beru to jako znamení, že se táta stěhoval z kanceláře a tohle mu v ní zbylo," ukázala Lor na stůl s novým vybavením.

"Ano, tohle a taky police, desítky šanonů, hromada krabic a jedna rozbitá stolní lampa."

"Pravda – když mi otec dal tu tiskárnu, řekl, že se potřebuje zbavit i toho ostatního. Však víš, u něj není nic jen tak."

"No právě, proto nechápu, proč jsi to dopustila."

"Protože jsem chtěla tisknout vlastní noviny. A nejsi šťastný, že ti dělám reklamu?"

Luke si odfrkl a znovu zakroutil hlavou. "Mně? Nikde jsem se v tom textu nenašel."


"Jako by toho nebylo málo! K vánoční pohodě se přidává jedna radostná zpráva, která potěší snad každého, který mě alespoň trochu zná. Má dcera Rory přijede příští týden domů! Po nekonečných třech měsících a šesti dnech se znovu ukáže doma! Bude pravděpodobně hodně unavená, takže vás všechny žádám, abyste nechystali žádné velké překvapení (ale uvnitř doufám, že ho připravíte – nechci však, aby na mě byla Rory naštvaná, že jsem její příjezd vytroubila v deníku, který ještě neměla to štěstí vidět)."


Cinkl zvoneček připevněný nad dveřmi Lukova bistra. Kirk chvíli postávala u v chodu, nasál pach smaženého karbanátku a pomalu došel až k pultu, kde byl Luke zabrán do čtení faktur.

"Dobré odpoledne, příteli," zvolal bodře Kirk. "Co kdybys mi nalil hrnek cikorkové kávy se skořicí."

"Nic takového tady nepodávám, Kirku," řekl Luke rázně.

"Ale jdi. V Deníku dobrých zpráv jsem se dnes dočetl, že se tato specialita připravuje i u tebe v bistru."

Luke odtrhl oči od lejster. "Cože?"

"Jen se podívej," než stihl Kirk podat majitelovi bistra deník, vytrhl mu ho Luke z ruky, prolistoval prvními stranami a někde mezi nimi skutečně našel krátký článek o nápoji, který se rozhodně ve svém bistru nechystal podávat.

"To snad není pravda," postěžoval si nahlas. "Caesare, hned jsem zpět!" zavolal do kuchyně, popadl zimní bundu a už šlapal po křupajícím sněhu směrem k hotelu Vážka.


"Některé to možná ani nepřekvapí, ale Babette si pořídila nové koťátko, je roztomilé a jmenuje se Lékořička. Jsem z něj naprosto unešená, i když jeho toulavá nátura se někdy v sobotu nebo v neděli ráno shledá s nepochopením. Když mě probudí jeho pronikavé mňoukání a škrábání na domovní dveře...ale co, je roztomilá, tak proč jí to nedovolit."


Luke otevřel dveře hotelu, ihned je za sebou zavřel a zamířil k recepci, za jejímž pultem stál Michel, v perfektně padnoucím černém obleku a tmavě fialové kravatě i košili.

"Je tady Lorelai?"

"Přeji dobrý den," promluvil pomalu recepční a sledoval plochou obrazovku černého monitoru. "Oklepal jsi si boty?"

"Prosím?"

"Jestli jsi si oklepal boty. Venku je sníh a každý slušný člověk po příchodu oklepe boty před hlavními dveřmi. Aby neudělal nepořádek ve vstupní hale," Michel se naklonil přes pult "ale jak vidím, to není tvůj případ, že?"

"Hledám jen Lorelai," chtěl Luke přerušit konverzaci, která ho začínala vytáčet.

"To mě momentálně vůbec nezajímá. Jsi host v našem podniku a já tě žádám, abys plnil alespoň zásadní návyky slušných lidí."

V tu chvíli sešla po schodech Lorelai. "Ahoj," pozdravila přítele.

"Ahoj. Můžeš mi vysvětlit tohle?" přistoupil k ředitelce hotelu majitel bistra a zamával jí před obličejem zmuchlaným deníkem.

"Co se děje?"

Luke nepatrně zkřivil tvář a vyvalil oči. "Děje se to, že tvůj Deník dobrých zpráv si čte až příliš lidí, kteří ho berou vážně..."

"Ale prosím tě, nikdo ho nemůže brát vážně..."

"Kirk," skočil Lorelai do řeči Luke.

"Aha," umlkla.

"Ano. A začal se dožadovat cikorkové kávy. Já nevedu cikorkovou kávu, nebudu vést cikorkovou kávu, ani kdybys to napsalo v tom svém deníku stokrát."

"Ale u Westonů ji mají," namítla Lor.

"Tak ať!" rozhodil rukama Luke. "Ale já jí v mojí restauraci mít nebudu, ano?" ptal se Luke a ukazovákem se bodal do hrudi.

"Dobrá, dobrá," řekla smířlivě Lorelai a usmála se na muže před sebou.

"Fajn," vydechl si. "Teď se vrátím do bistra."

Když byl na odchodu, zastavil ho Lorelain hlas: "Luku?"

"Copak?"

"A co káva se skořicí?"

Luke pohlédl očima v sloup, otevřel dveře a odešel přes zasněžený dvůr. Lorelai přešla až na verandu, kde se nadechla ledové svěžího vzduchu, který jí projel až po konečky prstů u nohou. Sledovala pomalu klesající vločky a užívala si každé, která jí přistála na nose a vzápětí se rozpustila.

Michel se zničehonic objevil u jejího boku. "Nechala jsi otevřené dveře. Pouštíš dovnitř zimu," pronesl téměř nezúčastněně.

"Hosté tady jsou kvůli zimě. Kvůli tomu, aby si užili sněhu a mrazu."

"Pochybuji. Jsou tady proto, protože máme v zimě levnější pokoje. Troufám si tvrdit, že většina z nich si nepřeje umrzat ve vstupní hale."

Lorelai si povzdechla, otočila se a společně s recepčním se vrátila k práci.


"Všem musím poděkovat za párty, která včera proběhla u slečny Patty. Rory byla nadšená a mluví o ní ještě dnes, když píši tyto řádky... vlastně...

Ahoj Stars Hollow, všem vám musím poděkovat za přivítání, kterého se mi dostalo. Je příjemné být zase doma, po tak dlouhé době. Rozhodně se chystám užít si Vánoce a moc se těším na Lukovu cikorkovou kávu. Rory

Tímto se se všemi letos loučíme. A vlastně se loučíme na pořád, zjistila jsem, že tištění vlastních novin není ta nejjednodušší záležitost. Také je poněkud alarmující, že poslední složenky za elektriku překonaly rekord z památného roku 1997, kdy jsme si s Rory celý měsíc hrály na sluneční lidi, žijící na Slunci.

Inu, všem přeji krásné Vánoce

Lorelai"




Průměrné hodnocení příběhu čtenáři (20x):
výborný velmi pěkný pěkný podprůměrný hrozný


0
TOPlist
© 2006–2018 Slávek Müller