Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Co kdybych vystřelila světlici, když se venku s někým muchlám?
Lorelai, 3-14
Hlavní strana
Epizody
Herci
Galerie
Download
Rozhovory a články
Kdopak to mluví?
Stars Hollow
Herci v jiných rolích
Titulky
Knihy
Soundtrack
DVD
Různé
Příběhy fanoušků
Jiné stránky

Povídací místo
O stránkách
 



Příběhy fanoušků
Jak se slaví Vánoce (2)
Autor: Cornelie2

Příběh navazuje na předchozí Jak se slaví Vánoce.



Po Vánocích strávených ve Stars Hollow se Logan s Rory vraceli domů. Oba dva měli veselou náladu. Cestou se bavili hlavně o tom, jak Lorelai a Luke přijali zprávu o jejich rozrůstající se rodině, tedy o tom, že je Rory těhotná. Oba dva byli opravdu šťastní, že to vzali dobře a že byli vážně nadšení.

"Vážně jsem nečekala že bude máma tak nadšená. Doufala jsem že bude ráda, ale až takové nadšení jsem tedy nečekala," řekla Rory.

"Jsem fakt rád, že tak reagovala. Byla vážně nadšená," odpověděl Logan. "Ale teď nás ještě čeká návštěva u mých rodičů a to bude zřejmě tvrdší oříšek."

"Klid, to zvládneme, když jsme zvládli i moji mámu, tak zvládneme i je, nemyslíš?"

"To možná, ale nezapomeň na to, že ty máš se svou mámou o milion procent lepší vztah než já se svou rodinou."

"Ale no tak, zase tak hrozné to není."

"Možná že ne, ale určitě je to horší než vztah Lorelai a její mámy."

"To určitě ne, nic není horšího než vztah mojí mámy a babičky," řekla s úsměvem Rory.

Pak se oba dva začali smát.

"Ani jsem se tě dneska nezeptal, jak se ty a to malý cítíte."

"Je nám fajn, díky za optání budoucí tatínku," řekla Rory s úsměvem.

Poté již konečně Logan zastavil a společně vešli do jejich domu, Logan prohlásil: "Je půl páté, máme ještě hodinu a půl, než budeme muset stát na prahu domu mých rodičů. Vážně jim nemám zavolat třeba, že je ti špatně a že vzhledem k tvému stavu bychom neměli jezdit?" zeptal se Logan s nadějí v hlase.

"Promiň broučku, ale to by nám asi neprošlo, zvlášť když mi není zle a navíc nic mému stavu přisuzovat nemůžeš, jelikož oni o tom ještě neví. Pamatuješ? Proto tam dneska jedeme. Chceš svým rodičům oznámit, že budou mít vnoučka," a políbila Logana.

"No jo vlastně. Ale vážně se mi tam nechce. To zase bude. Logane to a Logan ono, a Logane proč vlastně neděláš to a ono. Vždyť to znáš."

"Prosím tě, uklidni se. Bude to v pohodě. Přijdeme, řekneš jim gratuluji k vnoučkovi a můžeme jet. Vzpomeň si kolikrát už jsi musel večeři s vašima přežít."

Logan na to s úsměvem. "Jak vidíš, přežil jsem ji už mnohokrát, ale ještě nikdy jsem jim neoznámil, že budou mít v rodině nového Huntzbergera."

Rory se rozesmála a Logan ji chytil kolem pasu. "Neříkej. A co když jsi jim říkal, že se budeme brát. Tenkrát jsi mi navrhoval, abychom utekli do Las Vegas a tam se nechali oddat nějakým falešným knězem v půlnoční kapli a je pak postavili před hotovou věc."

Dlouze se políbili a pak Logan řekl: "Už se těším na otcův výraz až mu budu říkat: Mitchume budeš děda."

Při této představě se oba dva rozesmály tak upřímným smíchem, jakým to jen šlo.

Po chvilce Rory řekla, že se musí jít převléct a připravit.

Asi za tři čtvrtě hodiny sešla Rory dolů a Logan jí řekl "Vypadáš ještě krásněji, než když jsem si tě bral, pokud to teda ještě vůbec jde, hvězdo. Miluju tě."

"Já tebe taky, ale jsem zvědavá, co budeš říkat za pár měsíců, až budu tlustá jako nafukovací balón a ani neprojdu dveřmi."

"Budu říkat vždycky to samé. A navíc musíš myslet na to, že teď už nejsme sami dva, ale budeme tři. A to kdy? Pokud dobře počítám, tak asi za šest měsíců, ne?"

"Správně, ale teď už pojď. Musíme jít tu novinu oznámit také nastávajícím prarodičům, na což už se přece těšíš, nebo snad ne?"

"Samozřejmě, nemohl jsem ani dospat," odpověděl Logan s úsměvem, políbil Rory a pak se ještě otočil a rozhlédl se po domě.

"Co je ti?" zeptala se Rory.

"To nic. Jen se naposledy rozhlížím po našem domě, pro případ, že bych zjistil, že mí rodiče nemají rádi děti a místo salátu by chtěli uvařit mě."

Hned na to se Rory rozesmála, vzala Logana za ruku a vyvedla ho ven. Pak už oba nasedli do auta a jeli směrem k domu Huntzbergerů.


Když asi po půl hodině vjeli na příjezdovou cestu Hunzbergerova paláce, byl Logan už smířený s pomyšlením, že za několik minut už bude říkat svým rodičům tu šťastnou zprávu a při tom doufal, že budou nadšeni alespoň z poloviny tak, jako Lorelai a Luke.

Když vystoupili z auta a přišli ke vchodu, opouštěla Logana dřívější odvaha. Rory, jakoby to tušila, řekla: "Uklidni se."

"Jasně, já jsem úplně v klidu... nic mi není. Bude to v pořádku. Teď mě tak napadá, že jsi vlastně ty, kdo by tady měl být nervózní. Přece v tobě roste to malý." A pohladil její teprve malé bříško,ve kterém se skrýval malý Huntzberger. Pak sebral odvahu a zazvonil.

"No tak, vážně to bude v pořádku, hlavně se uklidni." Ještě jej uklidňovala Rory

Logan se usmál a pak se něžně políbili.

Vtom okamžiku otevřela dveře služebná. "Dobrý večer přeji. Mohu vám vzít kabáty?" Rory pozdravila a podala služebné kabát.

Služebná pokračovala: "Pan a Paní Hunzbergerovi jsou v obývacím pokoji. Mám Vás tam odvést?"

Logan se chopil odpovědi: "Ne, děkujeme. Trefíme tam sami."

Vzal Rory za ruku a odvedl ji do pokoje, kde na ně už čekali Loganovi rodiče. Než vešli, byli zřejmě jeho zabrání do nějakého rozhovoru.

"Ahoj mami, tati" pozdravil Logan a pak se přidala i Rory "Dobrý večer".

První se chopila slova paní Hunzbergerová: "Ahoj Logane, Rory vítej" a šla ji obejmout.

Poté si šla Rory potřást rukou s Mitchemem, který ji přivítal se slovy "Ahoj Rory, jak se ti vede?"

Rory se usmála a řekla "Zdravím Vás, mám se skvěle. A jak se máte Vy?"

"Báječně. Mohu nalít něco k pití?"

"Tati já si dám skotskou s ledem, prosím."

Mitchum nalil do připravené sklenice whisky s podal ji Logenovi. "A pro dámu?"

"Já si dám jen sodu prosím," řekla Rory a instinktivně si pohladila bříško.

"Tak prosím," a podal Rory sklenici se sodou.

S rozhovorem začal Mitchum. "Tak jak Logane, jak jdou obchody?"

"Jde to, tati, díky za optání a co ty, jak to jde v novinách?"

"Jde to velmi dobře. Jen vzkvétáme. A co ty Rory? Jak se ti daří v New York Times?"

"Daří se mi báječně. Je to vážně skvělá práce."

Několik dalších minut se bavili o všem možném o DAR, Emily, Honor, Martha’s Vineyardu a jiných hloupostech. Asi v sedm hodin přišla služebná a ohlásila, že se podává večeře.

Rory si chtěla ještě před večeří promluvit o tom, kdy jim to řeknou tak, aby je to nezabilo, ale Mitchum, jako by něco vytušil, přiběhl k Rory rychleji než Logan a zeptal se, zda ji může odvést do jídelny.

"Ach, ano, samozřejmě," odpověděla překvapená Rory a přijala Mitchumovo nabízené rámě. Podívala se na Logana smutným pohledem, ale ten ji jen naznačil, ať je v klidu.

Večeře probíhala klidně. Všichni v klidu jedli a usmívali se.

Když se přesunuli zpět do obývacího pokoje na kávu, byli všichni ve skvělé náladě a proto se Logan chopil slova a začal: "Tak mami, tati, já a Rory bychom Vám chtěli něco oznámit."

Chytil Rory za ruku, ta se na něj povzbudivě usmála a dodala mu odvahu.

"Nevím jak přesně to říci, a proto to řeknu rovnou. Já a Rory budeme mít dítě." Oba dva se na sebe usmáli a podívali se na budoucí prarodiče a čekali jejich reakci.

"To je vážně skvělé, Logane, Rory to je doopravdy skvělé. Nemohli jste nám udělat větší radost," řekla se slzami v očích Loganova matka a jeho otec se k tomu přidal.

"Ano je to vážně skvělé" a oba dva je šli obejmout.

Rory a Logan se usmáli a pak se políbili a Logan řekl: "Máme to za sebou hvězdo."




Průměrné hodnocení příběhu čtenáři (36x):
výborný velmi pěkný pěkný podprůměrný hrozný


0
TOPlist
© 2006–2018 Slávek Müller