Je osm hodin středečního rána a já jdu po dokonale čistém chodníku, kolem dokonale posečené trávy. Náš koberec je mnohem špinavější než tento chodník. Vedle jakéhosi obchodu postává trubadúr hrající mé neoblíbené Country. Snažím se dostat pod kůži Stars Hollow, ale nedaří se mi to. Tajně doufám, že mě někdo provede městem a ukáže mi jeho kladné stránky.

Po příchodu ke dvoru Starshollowské střední školy se ke mně přikutálí míč. Nemám ráda míče. Jsou kulaté, těžké a páchnou gumovinou. Obejdu ho a vkročím do vestibulu školy. Dýchne na mě to známé školní aroma. Kdyby mě někdo zavedl do školy s šátkem na očích, poznala bych, kde se právě nacházím. Razím si to rovnou do učebny. Školu mám velmi ráda. Je mým životem. Mám své určité cíle, které chci dokázat a dobrý prospěch je jedním z nich. Vklouznu do třetí volné lavice u okna. Vybalím si knihy na předmět a otevřu svého rozečteného Shakespeara. Dívky si mě prohlížejí, jako bych spadla z Marsu. Zjevně se diví, že se zajímám o literaturu na úrovni, zatímco ony si prohlížejí pubertální časopis, ve kterém se dočtete, jak zaručeně sbalíte nejhezčího chlapce na škole, či jak správně natřete lak. Na rohu třídy si všimnu nevýrazné dívky. Z jejího obličeje vykukují pronikavě modré oči a hlavu lemují tmavší vlasy. Uvidím, že drží v ruce taktéž knihu a ne časopis plný skvělých rad. Tímto si získala mé sympatie.

Hned po hodině za ní jdu. Chci se s ní seznámit a také mě zajímá titul knihy, kterou četla.

Já: "Ahoj!"

Dívka: "Ahoj! My se známe?" pronesla tázavě.

Já: "Ne, jsem tady nová, nastěhovali jsme se sem teprve včera a já bych si zde ráda udělala pár přátel."

Dívka: "Aha! Těší mě, jsem Lorelai Gilmorová, ale říkej mi Rory."

Já: "Mě také těší, jmenuji se Monika."

Rory: "Klidně Tě provedu městem, když budeš chtít, vyhovovalo by Ti to třeba dnes?"

Já: "Myslím, že jo tak ve čtyři třeba u pekárny?"

Rory: "Domluveno, zatím!"

Měla jsem z toho vcelku dobrý pocit, alespoň se nebudu cítit tak sama a možná si v novém městě najdu kamarádku se stejnými zájmy.

Čtyři hodiny tady byly co by dup. Studený podzimní větřík mi vál do vlasů. Rory již čekala na smluveném místě. Šly jsme směrem k roztomilému altánku s dýněmi. Prozradila mi, že jeho výzdoba se mění podle ročních období. V předchozím městě, odkud jsme se zde do Stars Hollow nastěhovali, nic podobného neexistovalo. Dokonce jsem přišla na chuť i trubadúrovi, který sem asi neodmyslitelně patří. U obchodu rozhazovala rukama robustní postava patřící vousatému muži. Od Rory jsme se dozvěděla, že je to pan Doose – velký bručoun a starosta Stars Hollow. Postupně jsme procházely kolem tanečního studia slečny Patty, která stála před vchodem budovy a hlasitě se něčemu smála, dále kolem kostela a novinového stánku, kde opět postávaly dívky z první hodiny a pokukovaly po nejnovějším vydání časopisu Cosmogirl. Posléze jsme se zastavily u menšího knihkupectví. Rory mi sdělila, že knihkupectví a knihovna jsou její oblíbená místa. Rázem jsme měly společné téma. Optala jsem se na jméno knihy, kterou četla ráno, bavily jsme se o hlavních postavách příběhů, které nás zaujaly, osočovaly jsme se na záporné aktéry knih, ale rovněž jsme se snažily objektivně pohlédnout na jejich charakter z dobrého světla. Procházku jsme zakončily u Lukova bistra. Rory nám objednala vynikající kávu se skvělým koblihem. Při jídle jsme se spolu hodně nasmály a prohloubily naše začínající kamarádské vztahy. Rory mi vyprávěla o svém životě a já byla fascinována její mámou, kterou jsem toužila poznat. Byla jsem ráda, že mám konečně kamarádku, kterou jsem postrádala i v předchozím městě.

CCRRRRRNNN. Budík! Probudím se ve své stejné posteli, ve svém stejném pokoji se svým stejným nábytkem a ve stejném městě. Byl to jen sen. Sen, který mě podzimně naladil a hlavně mi umožnil imaginární setkání s mou oblíbenou seriálovou postavou - Rory Gilmorovou.