"Rory dělej vstávej!" lomcuje Paris s Rory, která je ještě v posteli.

"Mhm Paris, nech toho!"

"Jak chceš, ale za chvíli máš přednášku!"

"Co? To né!" Rory vyletěla z postele a chystala si věci na přednášku.

"Jak jsem jen mohla zaspat? Nikdy jsem nezaspala!"

"To já nevím, ale říkám ti, že se s tebou děje něco divného!"

"Paris!" okřikla ji Rory.

"No, co? Je to pravda od té večeře u Huntzbergerových a od té doby, co jsi bydlela s Loganem, jsi divná, nevím co se s tebou děje, ale řeknu ti, něco se s tebou děje!"

"Dík Paris, ale teď už fakt musím jít."

"Sookie? Sookie?"

Sookie je v kuchyni v hotelu Vážka a opět se hádá s Jacksonem o zeleninu. "Jacksone, jen proto, že jsi můj manžel a otec dvou dětí, neznamená, že si od tebe musím brát zeleninu! Když jsem si tě brala, tak jsem neříkala, ano, beru si Jacksona, muže mých budoucích dětí a budu si od něj brát ovoce a zeleninu do konce života."

"Né, to jsi neříkala, ale Sookie, podívej se na ty saláty! Kde jinde najdeš tak krásně zelený a šťavnatý saláty?"

"Jsou kyselý!"

"Ne, nejsou!"

"Jacksone, říkám ti, že jsou kyselý!"

"OK, lidi, nechte toho, Jacksone, ty saláty si vezmem," ukončila tuto každodenní debatu Lorelai.

"Ale Lorelai! Ty saláty jsou kyselý!"

"Sookie, já vím, že s tím něco uděláš! Jsi nejlepší kuchařka na světě!"

"Vážně?" Zeptala se nejistě, ale potěšeně Sookie.

"Jasně že jo! Jinak bys nebyla moje nejlepší kamarádka!"

"Tak jo, jdu na to!" řekla rozhodně Sookie a saláty si odnesla, aby z nich udělala něco, co nikdo nikdy znovu kromě Sookie neudělá.

Jako každý den, Lorelai třídí poštu, zvoní telefon, Michel nikde.

"Micheli! Micheli! Zvoní telefon!"

Michel nikde.

"Hotel Vážka."

"Lorelai?" "Mami?!"

"Jistě, že jsem to já, máš snad ještě nějakou jinou matku? Nebo znáš nějakého jiného člověka, co má stejný hlas jako já?"

"Jistě mami, co potřebuješ?"

"Chci se tě jen zeptat, jestli přijdete v pátek na večeři."

"Jistěže ano. Proč, proč bychom neměli přijít?"

"Já jen tak, jestli si ještě pamatuješ, že máš rodiče a že tvá matka, to jsem mimochodem a jistě bohužel pro tebe já, má narozeniny."

Lorelai se zarazila, pátek je už zítra a úplně zapomněla na to, že má zítra její matka narozeniny! "Jistěže si to pamatuji, jak bych mohla zapomenout?"

"Inu, dobrá tak tedy zítra v sedm." Emily zavěsila a Lorelai byla stále v šoku, nevěděla, co má své matce koupit.

"Rory?"

"Mami, ahoj." "Broučku, pamatuješ si, kdy má moje matka narozeniny?"

"Proč se mě na to ptáš? Je to tvá matka, ne moje!"

"Ano, ale to neznamená, že si nemůžeš pamatovat, kdy má moje matka narozeniny!"

"Proboha!"

"Ano!"

"Ona je má zítra!"

"Ano!"

"Mami, můžeš říct i něco jiného, než ano?"

"Ano, ne promiň, co jí mám koupit?"

"Mě se ptáš? Je to tvá matka!"

"To je, ale ty ji znáš líp než já!"

"Musím končit, sejdeme se pak u Luka, ano?"

"Dobře, ahoj dítě moje."

"Ahoj, mami."

"Micheli? Kde jsi byl? Mohl jsi mě zachránit, před telefonem s mou matkou!"

"Jistě, to jsem mohl, ale pak bys nevěděla, že má tvá matka zítra narozeniny!"

"A jak to víš ty?"

"Máš to napsaný v kalendáři přímo tady, na recepci!"

"Aha, no nevadí, jdu shánět dárek."

Po projitých deseti obchodech Lorelai stále neměla dárek pro svou matku, byla čím dál tím víc zoufalejší. Koupila si kávu a při zpáteční cestě domů se zastavila u paní Kim v obchodě, jestli jí tam něco nepadne do oka.

"Dobrý den, Lorelai."

"Ó, dobrý den, paní Kim! Jsem se vás lekla, chodíte potichu jako duch, tohle mi nedělejte!"

Paní Kim se na Lorelai jen podívala a šla si dál po svém. Lorelai prolezla skoro celý obchod, ale nic nenašla. Pár věcí se ji sice líbilo, ale to by se nelíbilo její matce, třeba starožitný kalamář, který má tvar dvou zadků, a přímo dovnitř se jim naléval inkoust. Lorelai se nad tímto kalamářem pousmála a poté ji došlo, že paní Kim tu má takovou věc. V rohu, kde ještě nebyla, našla ten pravý dárek!

"Páni!" pomyslela si Lorelai. Byla to starožitná sbírka malých věžiček Eifelovy věže. Emily jich měla doma dost, celou vitrínu, ale tyto byly obzvláště krásné, prostě staré. Při pohledu na cenu se jí zamotala hlava. Ale koupila je, protože věděla, že se budou její matce líbit.

Rory seděla v bistru u Luka a před sebou měla seznam věcí, které by chtěla babičce koupit a hrnek kafe.

"Ahoj" pozdravila Lorelai Rory.

Rory nic.

"Rory?"

Rory zase nic.

"Rory?"

Lorelai se podívala pořádně a zjistila, že Rory usnula.

"Tuturuturůůů!" Lorelai udělala Rory trubku do ucha a Rory nadskočila.

"Mami!"

"No co, musela jsem tě nějak vzbudit!"

"Vím o několika dalších, humánnějších způsobech o tom, jak probouzet lidi!"

"Tak, co si dáte?"

"Á, ahoj Lane!"

"Ahoj, Lorelai. Co si dáte?"

"Luke tu není?" podivila se Lorelai.

"Ne, říkal, že je dnes jeho temný den, nebo co a že někam jede.

"Aha jo dobře." Řekla Lorelai a pak si vzpomněla, že dnes je Lukův každoroční ‚temný den‘.

"Já chci hrnek pořádnýho kafe, hamburger a hranolky."

"Já chci palačinky, moc palačinek!"

"Co je ti? Jsi nějaká divná."

"Díky, to mi dnes ráno řekla i Paris."

"To víš, já a Paris jsme jedno tělo, jedna duše."

"Včera večer jsem to trochu přetáhla s učením, nic víc."

"Nevěřím ti."

Lorelai se podívala na Rory, ale ta uhnula pohledem.

"Logan se se mnou rozešel."

"Co? To né, proč?"

Lorelai bylo Rory líto, ale na jednu stranu byla i ráda.

"Řekl mi, že to nemá cenu, že odjíždí do Anglie a pak jede do Evropy a neví, kdy se vrátí. Že mě má rád, ale že není na vztah na dálku."

"Rory, to mi je moc líto!"

"Co se dá dělat, stejně už nám to delší dobu neklapalo a jak u mě byl Jess, tak na něj v poslední době myslím."

"Počkej, vrať to trochu zpět! On byl u tebe Jess?"

"Jo, když jsem bydlela u babičky, napsal knihu a přišel mi ji ukázat."

"Páni! Tak Jess napsal knihu. Kdo by to byl do něj řek‘!"

"Ale ta kniha je doopravdy dobrá, jednu mi dal."

"Dobře, já ti věřím, co to máš za seznam?"

"Dárky pro babičku."

"No, to já už dárek mám!"

"Páni, nějak rychle!"

"Hele! Je doopravdy krásný, bude se jí líbit!"

"Tak mi ho ukaž!"

"Ne, až zítra."

Druhý den stojí děvčata před dveřmi hrůzy, jak je kdysi dávno Lorelai nazvala.

"Ahoj, děvčata!" přivítala je Emily s úsměvem na rtech.

"Ahoj mami!"

"Ahoj babi!"

"Půjdeme do obýváku? Posaďte se, co si dáte k pití? Lorelai. Martini?"

"Ano, jistě, díky."

"Rory? Co si dáš ty?"

"Já sodu, prosím"

"Dědečku, jak jde golf?"

"Dlouho jsem na něm nebyl, ale jakmile budeme mít trochu času, byl bych rád, kdyby jsi tam šla se mnou."

"Jistě, ráda."

"Domluveno."

"Mami, tady máš dárek."

"Díky, Lorelai, ale to jsi nemusela."

"Je to jen taková maličkost."

Emily rozbalila dárek a na obličeji měla překvapený výraz.

"Eifelovy věže, jsou krásné, vypadají tak starožitně... Díky, Lorelai."

"Je na nich vyryto datum výroby. Není zač."

"Babičko, tady máš dárek ode mne."

Také Rory podala babičce dárek a čekala, co řekne na její dárek.

"Rory, to je opravdu krásné, tato jediná kniha mi chybí do sbírky!"

"Já vím, dalo to celkem práci, než jsem ji našla."

"Tati, co jsi dal mámě ty?"

"Ještě nic, Lorelai, to nejlepší se má nechat na konec, nemyslíš?"

"Ano otče, jak říkáš."

"Ták, Emily, teď je čas na dárek, po kterém jsi už dlouho toužila, ale já o tom nevěděl, to dokazuje, jak málo se lidi znají, i když si myslí, že ano."

"Ó, Richarde! To je Berklinka!"

"Cože to je?" podivila se Lorelai.

"Berklinka! A voní jako nové auto. Richarde, je krásná! Děkuji."

Emily se nakloní k Richardovi a dá mu pusu. Rory a Lorelai se jen usmějí. "Jdeme večeřet!" Zavelela Emily a všichni poslušně vstali a šli se navečeřet...