Tento příběh je mnou napsaný a vymyšlený... není na něm tudíž nic pravdivého.

Je brzké ráno a v New Yorku zrovna prší. Rory se probouzí v Jessově náruči a oči se jí nezastavitelně plní slzami.

Jess: Rory, co se děje?

Ptá se Jess, který se zrovna vzbudil a netuší, o co jde.

Rory: Já nevím... Jessi, já už takhle dál nemůžu. Já už takhle nemůžu žít. Vidíš, kde žijeme? Mini byt, ve kterém se všude rozkládá plíseň a pobíhají myši. Jessi, já... já se chci vrátit zpátky k mámě. Do Connecticutu.

Jess: Rory, ty nevidíš, co pro nás všechno dělám? Pracuju od rána do večera za ubohou almužmu, abych nám vydělal na nájem. Bez maturity si bohužel nic jinýho nemůžu dovolit...

Rory: Je mi líto, ale pokud se tady něco zásadního nezmění, tak už tady nemůžu žít. Ty si tady zůstaň, ale já odcházím!

Rory sesbírá pár věcí, které se jí válí na podlaze, protože si nemůžou dovolit ani šatní skříň do tašky a odchází.

Rory: Sbohem, Jessi!

Jess: Rory! Rory neodcházej! Rory?!

Stars Hollow: Rory se vrátila zpátky k mámě a vypráví ji, jak poslední měsíce žila a jaké to bylo peklo.

Lorelai: Zlato, já se nemůžu dívat, jak takhle trpíš.Vím, že ho moc miluješ a věř mi, že on miluje tebe!

Rory: Já ho taky miluju, ale takhle já nemůžu žít. Vždyť jsem studovala na Yaleu. Chtěla jsem být novinářkou!

Lorelai: Ale vybrala sis Jesse, Rory! Ty sis ho vybrala.

Rory: Já vím, já vím.

Takhle ukončily rozhovor.Lorelai se šla připravit na další rande s Lukem, zatímco Rory si musela jít provětrat hlavu... Prochází se ve tmě ulicemi Stars Holllow, když vtom za sebou slyší kroky. Snaží se zrychlit, ale tajemná osoba ji dožene! V rychlosti ji nic nepadne a tak rychle vyndá pepřový sprej a neznámému ho stříkne do očí.

Jess: Jau, ježiši, Rory co to děláš?

Rory: Jessi? Já... moc se omlouvám... měla jsem strach, nevěděla jsem, že si to ty! Co tady děláš?

Jess: Musíme si promluvit!

Rory: Není o čem Jessi. Miluji tě, ale nemůžu v tom pokračovat!

Jess: Já tě taky miluju a proto teď udělám tohle...

Z kapsy vytahuje malou krabičku s nápisem Cartier a Rory nemůže popadnout dech.

Rory: Jessi...

Jess: Ne, teď nech mluvit mě. Miluju tě a ty miluješ mě, ale nechceš se mnou zůstat, pokud takhle budem‘ žít. Proto si najdeme lepší bydlení a budu mít lepší práci. Navíc s tvým vzděláním to taky nebude špatné. Takže...

Jess si klekne na koleno, rozevře krabičku se zásnubním prstýnkem a požádá Rory o ruku.

Jess: Takže... Lorelai Gilmorová, chceš si mě vzít?

Rory se nezmůže ani na slovo a zdá se, že její šťastná tvář, kterou také tvoří slzy velké jako hrachy způsobené dojetím, se zmůže jen na jediné slovo...

Rory: Ano! Ano, chci s tě vzít!... Ale pod jednou podmínkou!

Napomene Jesse přísně!

Jess: A pod jakou?

Rory: Znovu nastoupíš do čtvrťáku a dokončíš školu... i s maturitou!

Jess: Jestli je tohle jediná podmínka, tak je předem splněna.

Rory: Dobrá!

Jess: Dobrá?!

Oba se rozesmějí a ruku v ruce spolu odcházejí vstříc svému novému a šťastnému osudu.