Tato stránka je součástí webu Slavkuv.net Nejste přihlášeni   [ Přihlásit se | Registrovat ]

Přezdívka:    Heslo:       Skrýt

  Jiný kraj, jiný drak
 

rálovství krále Bonimíra se pevně drželo starých zvyků, a když tedy zdejší princezna dosáhla plnoletosti, nechal král poslat drakovi po poštovním opeřenci žádost o únos. Jestřáb byl vypuštěn a ve svých drápech nesl běžný formulář, který vypisovali všichni králové v tamním koutu světa už od nepaměti. Tradice je tradice, zvlášť když se to týká princezen. To dá rozum, že když chcete provdat svoji královskou dceru, musíte mít zaručeno, že vám ji také unese hrozněstrašný plamenošlehající drak s vězeňským tetováním na každé z osmi hlav. Jak jinak by ji mohl udatný princ vysvobodit a žít s ní šťastně až do smrti?

Pošlete tedy drakovi žádost s datem, kdy má k této operaci dojít, necháte si odsouhlasit termín a pak jen trpělivě vyčkáváte. Až nastane onen velký den, pošlete princeznu v kočáře na obhlídku hranic a sám zůstanete doma a pletete svetr, jako by se nechumelilo. Drak přiletí na místo, pro efekt sežehne pár stromů a princeznu si odnese do své úřadující jeskyně. Samozřejmě se k ní chová slušně, aby neutrpěla jeho pověst mezi zákazníky. Vy mezitím dopletete rukáv a pak tuto naoko otřesnou zprávu vyhlásíte po celém království a necháte všechny poddané tvářit se rozhořčeně a nešťastně. Zprávu o tomto incidentu pošlete do všech známých království, která jsou široko a hlavně daleko, a vyčkáváte, dokud se k vám svobodní princové a rozvedení králové nesjedou. Je to tradiční skupina složená z pohledných i polohledných mladíků, nesmělých dřevorubců dívčích srdcí a také z úctyhodných starších pánů na kolečkových křeslech či pojízdných trůnech. Tuto tradici sice všichni nápadníci znají, do jednoho však předstírají, jaké neštěstí se to událo a o volných chvílích se předhánějí v historkách o zabíjení draků, jako kdyby to byla ta první věc, kterou dělají hned po ránu. Pak se jeden po druhém vypraví do drakovy jeskyně, před kterou již postávají celé davy poddaných a samozřejmě turistů, předstírajících neštěstí. Nápadník vejde do jeskyně a s princeznou si popovídá nad šálkem dobrého čaje. Pokud princezna uzná nápadníka za toho pravého, drak vydá děsivý, smrt předstírající chraptivý zvuk. Muž poté vezme svoji nastávající do náruče a vyjde s ní před jeskyni, kde mu přítomní provolají slávu. Následuje průvod až do princeznina království, kde mohou začít oslavy. Pokud si však princezna nemyslí, že je to muž, kterého by chtěla mít za manžela, nápadník z jeskyně odejde zadním vchodem a drak ze sebe dostane triumfální, princožroutský zvuk, který je zároveň znamením pro dalšího nápadníka, že může vejít do jeskyně a pokusit se o své štěstí. Takhle to chodí už léta.

Jako malí všichni slýchávali o dalekých zemích, kde tomu bývá jinak, ale nikdo to nepovažuje za nic jiného než povídačky. Prý tam draci opravdu unášejí princezny a princové je skutečně zachraňují. Udatně s nimi bojují třeba holýma rukama nebo kladou pasti před jeskyně. Kdyby to ale byla pravda, nikdo už by nedokázal vysvětlit, jak se může drak velký jako stodola potajmu vplížit do hradu a nepozorovaně odvléct vřískající princeznu. Drak cupitající po špičkách chodbami, když všichni spí, nebo drak číhající v královské zahradě převlečený za altánek, se představuje jen těžko. Je to nemožné - určitě to musí být vymyšlené. Zcela jistě a do posledního Punti a puntíku vymyšlené.

Poštovní jestřáb byl vypuštěn a zamířil k drakovi, který byl široko daleko jediným svého druhu. Všichni jej znali a pečovali o něj jako o královský časopis s posledními módními výstřelky. Když se jestřáb vrátil s potvrzeným datem princeznina únosu, svatební rituál v království krále Bonimíra mohl začít. Za pár týdnů byla princezna úspěšně unesena do jeskyně a nápadníci odhodlaní dívku získat se shromáždili před ní. Nemohli chybět ani slzející lidé, kteří na své technice předstíraného neštěstí pilně pracovali celé měsíce. Ti měli čestná místa co nejblíže vchodu.

Princezna odmítla už šest nápadníků a na řadu přišel princ Drakoprásk. Nikdo ho neznal, ale všechny zaujal svými historkami vyprávěnými během čekání ve frontě. Kdyby lidé nevěděli, že si zde každý příběhy vymýšlí, byli by nejspíše zděšeni a nikdy by ho do jeskyně nepustili.

Drakoprásk vešel dovnitř a na chvíli jej udivil pohled na princeznu. Nebyla ani spoutaná, ani se nekrčila strachy v koutu jeskyně - ona umývala hrníčky od čaje. Princ Drakoprásk se však nenechal vyvést z míry, tasil meč a zaútočil na draka. Ten to nečekal a než se vzpamatoval, přišel o první, třetí, osmou, šestou, sedmou, čtvrtou, druhou i pátou hlavu a jeho duše odešla do dračího nebe.

Princezna upustila hrníček a začala křičet. Princ Drakoprásk se ji snažil uklidnit, že už jí ten zlý drak nikdy neublíží, ale ona pištěla hrůzou dál. Princ si ji hodil přes rameno, posbíral dračí hlavy a vyšel před jeskyni.

Před chvílí ještě živě debatující dav jakoby někdo zmrazil kapalným dusíkem. Než se všichni ti lidé vzpamatovali z šoku, slyšeli byste na zem spadnout bicí i s bubeníkem. Takové tam bylo hrobové ticho. I datel náhle přestal ťukat do stromu a trpaslíci v něm bydlící už neříkali "Vstupte."

Co následovalo si lze i s málo bujnou fantazií a hřívou vlasů dost dobře představit. K překvapení prince Drakopráska na něj zaútočil dav a on jen taktak vyvázl se zraněním. Prchl zpátky do své země, kde se s draky zachází poněkud jinak a už se nikdy nevrátil.

V našich známých krajích už nebylo draka, který by na objednávku unášel princezny, a tak tento zvyk zakrátko nahradily inzeráty.

Princezna, jediná dcera krále Bonimíra, se z šoku vzpamatovala až za dva roky a provdala se za zahradníka.

A zdejší lidé byli poučeni, že někde tam daleko za kopci ještě existují kraje, kde se při námluvách postupuje jinak a že tam raději nemají posílat výzvy k záchraně princezen.



Aktualizace:
15.1.06 - samostatné stránky