Gilmorova děvčata tedy mají tento podzim premiéru?
Správně.

Předpokládám, že už jste začali natáčet.
Ano. Právě jsme u čtvrté nebo páté epizody.

Jak to jde?
Jde to dobře, díky.

Jak si zvykáte na vaši roli?
Krůček po krůčku.

Krůček po krůčku? Na jaké obtíže jste doposud narazila?
No, je to má první herecká role.

Tak jsem to četl.
Každým dnem se dozvídám něco nového. Občas je to složité. Zvlášť když musím udělat něco, co normálně nedělám. Samozřejmě je to jenom hraní. Je to výzva, ale také hodně legrace.

Jak jste se dostala k práci pro The WB (pozn. The Warner Bros)?
V New Yorku jsem dělala modelku a spolupracovala s jednou agenturou. Jednoho dne za mnou zašel její ředitel, představil se a řekl, že dělají konkurz a shánějí někoho v mém věku. Zeptal se mě, jestli bych měla zájem a já řekla "Jistě." Šla jsem tam, oni mi pak zavolali a já dostala roli.

Začala jste hrát, abyste překonala svoji stydlivost?
Jo, když jsem byla dítě, máma mě přihlásila do divadla. Myslela si, že mi to pomůže.

Máte za to, že to pomohlo?
Myslím, že ano. Divadlo a modeling - všechno jsou to zkušenosti, které mi opravdu hodně pomohly.

Myslíte si, že spousta herců jsou nesmělí lidé?
To jsem měla na mysli.

Většina herců, na které jsem narazil, mi připadala jako lidé extrovertní.
Mě také! Domnívám se, že je to mýtus. Myslela jsem tím to, že mnoho dalších herců je zase nesmělých. Jsem si jistá, že je to pravda.

Během modelingu jste musela navštívit spoustu míst. Které z měst, jež jste navštívila, je vaše oblíbené?
Nejspíš Tokio. Považuji jej na nejzajímavější, protože je to vzhledem k nám taková odlišná kultura.

Jak dlouho jste tam byla?
Byla jsem tam dvakrát, pokaždé asi na měsíc a půl.

Pracujete s hodně zkušenými televizními herci. Byl bych překvapen, kdyby vás někteří z nich nevzali pod svá křídla, aby vám pomohli s herectvím...
Ne do té míry, že by mě učili přímo. Všichni jsou vážně milí a chtějí vás podpořit. Je to radost s nimi se všemi pracovat. Dělala jsem spoustu scén s Edem Herrmannem. V jedné epizodě jsme spolu hráli golf a taky jsem se různě poflakovala s ním a jeho dcerou. Provedl mě po L.A. Nedával mi rady ohledně herectví, jen mi ukazoval město.

Jsou nějaké povahové vlastnosti, které máte s Rory společné?
Třeba to, že je nezávislá na spoustě věcí, které se kolem ní dějí. Připomíná mi spíše mě na střední škole než v současnosti. Myslím, že to je ten nejpodstatnější znak.

Oslavovala jste, když jste získala roli Rory? Jsem si jistý, že to byl velký okamžik vašeho života.
Když jsem tu roli dostala, byla jsem zrovna v L.A. Zašla jsem se svým přítelem na pizzu, protože to byla jediná osoba, kterou jsem v L.A. znala.

Slavila jste pizzou?
Jo, ale když jsem se dozvěděla, že seriál bude pokračovat, byl právě Svátek matek. Byla jsem doma, takže jsem mohla oslavovat se svojí rodinou. Byla to taková velká oslava, protože bylo definitivně jasné, že se to bude vysílat. Bylo to ohromné, protože jsme mohli oslavit obě věci zároveň.

Jsem si jistý, že to byla pořádně velká oslava, protože pouhé odvysílání pilotní epizody neznamená, že se v něm bude pokračovat. Těch bývá spousta.
Přesně! Nijak vážně jsme neoslavovali, dokud vše nebylo definitivní. Nechtěla jsem zbytečně doufat.

Než jste začala s Gilmorovými děvčaty, ukončila jste roční studium filmu na vysoké škole. Jaké jsou vaše plány do budoucnosti, co se týče zábavního průmyslu? Chcete se pustit do režírování nebo produkce nebo něčeho takového?
Pokud to půjde, chtěla bych si toto všechno vyzkoušet. Rovněž hodně píšu, takže kdyby to šlo, ráda bych v budoucnosti psala nebo režírovala.

Píšete scénáře?
Jo.

Jaký druh příběhů obvykle píšete?
Nevím. Budí zdání nesmyslnosti a rozporuplnosti. Opravdu neznám žánr, kam bych je mohla přesně zařadit.

Kde jste vyrostla, Alexis?
V Houstonu.

Co si myslí vaši přátelé doma o tom, že se z vás stává televizní hvězda?
Nedomnívám se, že by to už mělo na někoho vliv, protože se ještě nezačalo vysílat. Myslím, že v říjnu to zapůsobí na mnohem více lidí než právě teď. Je to celé zvláštní, protože upoutávky na seriál se už začaly vysílat a oni je vidí. Volají mi a tvrdí, že to zvláštní není.

Teď budete na programu národní televize. Je možné, že se z vás v příštích několika měsících stane známá osobnost. Jaký z toho máte pocit?
O tom vážně vůbec nepřemýšlím. Několik lidí se už na to ptalo. Neexistuje možnost, jak byste se mohli na něco takového připravit. Nemám žádnou představu o tom, co se stane, takže uvidím až pak.

Celkově vzato, myslíte si, že jste šťastný člověk?
Ano, řekla bych že ano. Opravdu jsem se svým životem spokojená.

Můžete nám trochu přiblížit, o co v Gilmorových děvčatech jde?
Jsou o vztahu matky a dcery - svobodné matky a její šestnáctileté dcery. Matka měla dceru Rory, když jí bylo také šestnáct. Je to o společném vyrůstání a zkušenostech ze stejných věcí ve stejnou dobu. Její máma je skvělá přítelkyně. Jsou to takoví nejlepší přátelé. Její máma občas neví, jak být rodičem, ale zato ví, jak být přítelkyní. Takže Rory musí řešit tuto situaci a její máma zase přijít na to, jak se vypořádat s odpovědností, a vychovat dívku, ze které se stává žena. Je to komplikované.

Doufáte - jako ctižádostivá scénáristka - že budete jednou psát i pro tento seriál?
To v současnosti opravdu nemohu říct, protože teprve začínáme. Nemám tak žádnou představu o tom, co budoucnost přinese.

Kdybyste si mohla vybrat jen jednu z možností, byla byste raději herečkou nebo modelkou?
Herečkou.

Proč?
Jako herec se více zapojujete do toho, co děláte. Dáváte do toho daleko víc a daleko víc dostáváte. Není to jen o tom, jak vypadáte, je to o ztvárnění postavy a emocích, které předáváte dalším lidem.

Jak se vám pamatuje vaše role?
Jde to. Než začneme natáčet, si scénář přečtu a doufám v to nejlepší. Večer, než jdu spát, si ho projdu, ráno se na něj ještě několikrát podívám a vrhnu se do toho.

S herectvím teprve začínáte, takže jsem přesvědčen, že takovéto rozhovory jsou pro vás novou zkušeností. Jaké to je se sama podrobně rozebírat, muset ustát otázky druhých na vaši osobu?
Je to zvláštní, protože jsem se si sama nikdy takové otázky nekladla. Řadou věcí se nikdy nezabýváte a najednou musíte. Nechci se příliš rozebírat. Chci jen žít každým okamžikem, ale jde to těžko, když se po vás neustále chce, abyste se analyzovali. Ale na druhou stranu je dobré, když vás něco donutí přemýšlet o věcech, o kterých byste jinak neuvažovali. Myslím, že je to zvláštní.